28.01.2015 18:44

BLACKOUT

         V pondělí 8. prosince se 3. a 4. ročníky naší Střední školy TRIVIS zúčastnily moderního divadelního představení Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Doprava do místa konání byla samostatná s jediným cílem – sejít se včas. To se naštěstí povedlo a už po půl desáté dopoledne jsme se všichni zdárně sešli před budovou divadla, kde byl sjednaný sraz s paní učitelkou Vaškovou a paní učitelkou Martinovičovou.
         Po vstupu do divadla jsme odložili bundy a kabáty do bezplatných šaten a následoval přesun na určené sedačky. Vyfasovali jsme pět předních řad přímo u jeviště, což bylo po celé představení samo o sobě fantastické. Před zahájením představení vstoupila na jeviště jakási moderátorka, která nás uvedla na správnou cestu, co se týče příběhu, a představila nám hosty, kteří se po představení zúčastnili besedy, k tomu se ale dostaneme později.
         Jak už sám název představení napovídal, mělo jít o divadelní inscenaci z moderních dob lidstva. Zkrátka se jednalo o představení, které se může ze dne na den, ba dokonce z minuty na minutu týkat nás všech. BLACKOUT! To je ten šílený název. Pro většinu z nás a také pro ty, kteří vědí, co tento pojem znamená, by znamenala tato fáze okamžitý konec života. Pro ty, kteří nevědí, mám krátké vysvětlení – zkrátka si představte svět bez elektriky. Chápu, že někteří jedinci by zahynuli ihned nebo by minimálně zcvokli. Není divu, spousta dívek si dnes nedokáže představit ranní vstávání bez žehličky na vlasy, bez světla v koupelně, bez pojízdného výtahu nebo třeba sdílení statusu "Dobré ráno" na svém facebookovém profilu. Pro ty odolnější jedince to znamená, že nám nepoteče voda, zkazí se nám jídlo v ledničce a nastane obrovský chaos, neboť v krizových situacích se i z poměrně vzdělaných lidí stávají zvířata za účelem přežití. Vlastně se dá říct, že nastává návrat do doby kamenné. Lidé bez elektřiny nemají de facto vůbec nic. A co teprve, když se v zimních měsících venkovní teplota drží pod bodem mrazu? Jednoduché, uvnitř bude za chvíli naprosto stejně. Řešení je nasnadě. Toto vše řešilo moderní divadelní představení Blackout.
         Aby bylo představení ještě záživnější, nastal naprostý kolaps elektřiny v zimním období. Konkrétně byl prosinec, předvánoční čas, všude spousty sněhu a také mrazu. V celém příběhu se míchalo několik různých postav, přičemž základ tvořila tříčlenná rodina s již dospělým synem. Důležitou skutečností byl útěk z městského chaosu do klidu zapadlé lesní boudy daleko od civilizace. Možná si říkáte, zda není hloupost v takové situaci jít na izolované místo. Není. Bouda je sice malá a odříznutá od světa, ale ve městě je situace daleko, daleko horší. Rabují se obchody, nastává chaos, lidé magoří a zabíjejí se navzájem za účelem přežití. Nejvíce postižená tzv. blackoutem by byla samozřejmě velkoměsta.
         Ale teď zpátky k představení. Z již jednou zmíněné rodiny se tedy vydává otec s matkou do své opuštěné chatky v lese s jediným cílem – přežít zde tu hrůzu. Jsou zde totiž kamna, kterým stačí na vytápění pouze dřevo z lesa, toho je zde dost. Po lese také běhá nějaká zvěř, která se dá uvařit a zdlábnout a navíc je tu taky nějaká studna, která funguje jako přísun vody. Celý příběh je vystavěný na lidských vztazích v krizové situaci. Lidé jednají zkratově, z hladu dělají nesmysly, z dobrosrdečných lidí se stávají uličníci, z uličníků se stávají masoví vrazi. Po celou dobu přestavení se do chatky stahují lidé z různých sociálních vrstev, kteří se vůbec neznají. Zvratem také je, že mladý synáček, který později do chatky přijde se svou přítelkyní také, chatku nedávno prodal dvěma novým majitelům. Ti zde přirozeně také hodlají přežít, ale bývalé majitele berou na milost a nechávají je společně na malém prostoru.
         Nejvíce rozruchu nadělá stará paní, která byla v chatce úplně první se svým manželem učitelem. Toho však hlava rodiny nedopatřením zavraždí. Stará paní vyhledává pomoc a přivede s sebou člověka, který v příběhu způsobí největší zvrat. Je to nebezpečný kriminální živel, který nemá žádné zábrany. V jeho osobě se následně zobrazí historicky známá situace. Přežívá ten nejsilnější.
         Jak se tak sejdou v tomto malém prostoru různí lidé – manželský pár a jejich syn, nevycválaný mladý machr se svou slušnou mladou dívkou; doktor a policista, kteří spolu mají tzv. čtyřprocentní poměr; stará zoufalá ovdovělá paní; bezskrupulózní despota - nastávají až komické situace. Ty jsou vtipné, ale zároveň až hororové při představě, že bychom se do takové situace dostali. Po celou dobu trvání představení graduje. Není co jíst, když je co jíst, není to k jídlu. Na miniaturním prostoru jedné místnůstky přežívá nepředstavitelné množství lidí, kteří se navzájem vůbec neznají, ale zároveň si lezou neskutečně na nervy. To přece nemůže dobře dopadnout. Taky že ne. I když se lidé snaží si rozdělit úkoly ať už za účelem přežití či za určitými biologickými potřebami (kupříkladu pohlavního styku v soukromí se svým partnerem) je tato týmová práce porušována a to vztahy mezi těmito lidmi ještě více vyostří. Nejdříve to začne velkými hádkami, pěstními souboji, pokračuje to znásilňováním žen a končí to smrtí. Ano, je to tak. Toto vše vyvrcholí na Silvestra, kdy nejkrutější ze všech, posedlý kriminální živel, si díky ukořistěné zbrani neopatrného policisty podmaní všechny ostatní členy provizorně vytvořené tlupy. Psychicky a nesmyslně je šikanuje, tátu od rodiny nechává skákat a tancovat na posteli, ostatní mu musí k tomu všemu zpívat. Ti to postupem času nevydrží. Jenže nikdo z nich se nedokáže smířit s tím, že by tyrana měli zabít. Nakonec se tak po nezdařilém pokusu doktora stejně stane, když máma od rodiny tohoto špinavce umlátí lopatou, což už je samo o sobě vtipné, ale z druhé stránky člověk vidí tu neskutečnou zoufalost a chuť přežít i za cenu černého svědomí.
         Inu, celé představení nakonec skončilo tak nějak nedokončeně, klidně by se příběh mohl dočkat pokračování. Elektřina se totiž po třídenní funkčnosti opět ztratila, lidé jsou z předešlé euforie opět v depresích, někteří lidé se pohřešují, i když je zde víc než velký předpoklad, že jsou již mrtví a zavalení závěji sněhu. Výsledkem je třetina mrtvých ze všech účastníků a podle závěru by tento počet zcela určitě nebyl konečným.
         Důležitou věcí, která diváky velmi dokázala zaujmout, byla mluva herců a jejich herecké výkony. Ty byly velmi přesvědčivé a autentické. Co se týče mluvy, většina z nás byla velmi překvapená, protože ostrá a velmi vulgární slova nebyla žádnou výjimkou, a to hlavně u mužů. Dá se říct, že se bez nich neobešla každá druhá věta. V některých případech se z vulgarismů skládaly celé věty.
         Po představení přišla znovu paní moderátorka a přivedla s sebou dva hosty, konkrétně vedoucího jaderného bloku z jaderné elektrárny Temelín a také autorku divadelního představení. Ti rozvíjeli dál diskuzi o možném blackoutu, ale také jsme se dozvěděli informace o představení, jak dlouho se takové představení připravuje, kdo všechno se na něm podílí apod. Poté následovaly dotazy ze strany nás posluchačů. Nejzajímavější otázkou byla určitě pravděpodobnost blackoutu, přičemž se při překvapivé odpovědi asi všem z nás zježily vlasy. Jelikož se spotřeba elektrické energie neustále zvyšuje, je tato možnost čím dál reálnější, blackoutu se můžeme poměrně snadno dočkat. To jsou slova pána, jenž zodpovídá za jaderný blok v Temelíně. Ten pak také odsoudil fotovoltaické panely a na otázku jejich další cesty po ukončení funkčnosti odpověděl velmi pohotově. Uvedl totiž naprosto narovinu a bez jakéhokoliv skrývání, že je to velký problém a bude to teprve velký problém zhruba po roce 2020, protože se zkrátka neví, kam ty panely dát dál. Že by se z České republiky stalo skladiště solárních panelů?
         Představení hodnotím nejlépe, jak jen to jde. Osobně musím sám za sebe říct, že se mi z divadelních představení, která jsem kdy viděl, líbilo asi nejvíc. Možná je to tím, že na příliš divadelních inscenací nechodím, možná to, že jsem kulturní barbar a více oceňuji představení (s)prostých lidí, nežli opěvovaných umělců Národního divadla, anebo možná to, že tohle představení je reálná simulace dnešního života. Celá akce se povedla na jedničku s hvězdičkou, není co vytknout. Určitě bych se na něj s odstupem času jel někdy rád podívat znova.

Vojta Včelička, TRIVIS, 3. A

Tisknout



Vodňany

Vodňany

TRIVIS, a.s.

TRIVIS - Střední škola veřejnoprávní Vodňany, s.r.o.

TRIVIS - Střední škola veřejnoprávní Vodňany, s.r.o.

Palackého 81
389 01 Vodňany