26.02.2013 21:17

Exkurze do vazební věznice

Exkurze třídy 4. A z TRIVISU do Vazební věznice České Budějovice – leden 2013


Byl pochmurný den, lednový den. Budějovická vazební věznice se probouzela do nového rána a vězni tehdy ještě netušili, co je dnes čeká. Budou mít dvě zvláštní návštěvy, ale tyto jsou - na rozdíl od těch ve Valdicích - neohlášené. Ze všech stran jihočeského města se postupně sjížděli noví a noví studenti vodňanského Trivisu. Exkurze může začít!

Na tvářích všech návštěvníků zářil úsměv. Natěšení zvědavci se již nemohli dočkat, až poprvé v životě spatří na vlastní oči místa, jež doposud viděli pouze ve zprávách a ve filmech. Představy o znásilňování ve věznicích, žiletkách pod jazykem či obrovských svalnatých obrech na celách udělaly svoje. Jak to asi uvnitř vypadá? V čem vězni žijí? Jaké mají podmínky?

Budějovická vazební věznice by mohla být klidně školou. Z dálky vůbec nevypadá na něco takového, jako je vězení. Je to sice věznice vazební, ale i zde si odpykává svůj trest mnoho již odsouzených vězňů. Při vstupu do dveří se na vás strojeně usmějí pánové v uniformách a přinutí vás odepnout si i pásek, a pokud byste měli bypass, snad i ten by chtěli před průchodem bezpečnostním rámem zabavit. Vše má své opodstatnění, přísná (avšak stále ještě ne nejhorší) opatření předcházejí možnému problému uvnitř věznice, kde stejně sami nepopojdete ani pár metrů.

Tolika zamčenými dveřmi či mřížemi jsem jaktěživ neprošel. Každé patro jich ukrývá hned několik, žádné nejsou odemčeny, a jak jsme se dozvěděli, nikdy nelze otevřít dvoje dveře najednou. I tak zní některá pravidla, jež musí všichni dodržovat.

Věznice byla v plném provozu, takže jsme občas mohli zahlédnout někoho z vězňů. Podívali jsme se do výslechových místností, do cel i do místností pro trávení volného času. Když jsem vešel do něčeho, co mi připomínalo betonem obehnaný kotec pro psa, dozvěděl jsem se, že stojím uprostřed vycházkového dvora, z něhož utekl Kajínek. Pocit bezmoci, utlačení a touhy utíkat snad pocítil každý z nás. Jak to tehdy ten pán dokázal, to mi dodnes není jasné.

Potkat ji v civilu na ulici, byl bych ji přirovnal k naprosto normální dámě. Tak na mne působila tisková mluvčí Bc. Václava Káplová, která nás věznicí provázela. Pověděla nám o všem, co nás zajímalo, a my se tak mohli dozvědět řadu zajímavých věcí. Dokonce jsme nahlédli i na jídelní lístek, který byl zajímavý, ale ne lákavý. Zhlédli jsme prezentaci a prohlédli si několik fotografií. Někteří z nás se možná budou chtít stát také „bachaři“, avšak nikdo z nás by se do podobných míst nerad vracel proti své vůli.

Z exkurze jsem si odnesl vědomí toho, že české věznice nejsou takové, jak si je mnohdy představujeme. Sice jsme byli v tom vůbec nejnižším stupni, který byl ještě k tomu původně vazební, ale i tak jsme narazili na velmi čisté prostory, milé dozorce a v rámci možností i „humánní“ podmínky. Bylo to velmi zajímavé a jsem moc rád za to, že jsem se tam mohl podívat. Asi na to nikdy nezapomenu…

Jiří Rostecký, 4. A, SŠ TRIVIS Vodňany

Tisknout



Vodňany

Vodňany

TRIVIS, a.s.

TRIVIS - Střední škola veřejnoprávní Vodňany, s.r.o.

TRIVIS - Střední škola veřejnoprávní Vodňany, s.r.o.

Palackého 81
389 01 Vodňany