06.03.2014 19:51

Lyžařský výcvik 2014

LYŽAŘSKÝ VÝCVIK ANEB JAK TO VŠECHNO BYLO?

Neděli 9. února jsme měli označenou v kalendářích červeným vykřičníkem. Nebo otazníkem? I to by mohlo být. Úderem deváté hodiny ranní jsme totiž nasedali do autobusu směr Lipno vstříc novým zážitkům lyžařského výcviku. Na svědomí si celou tuhle akci vzala paní učitelka Martinovičová za doprovodu pana učitele Kohoutka a jeho bratra George. Autobus, doplněný ještě několika staršími studenty, kteří nadšeni loňským lyžákem vyrazili letos znovu, se rozjel a v myšlenkách prváků se honila jediná otázka: Jaké to asi bude? Dle mého skromného názoru byl letošní lyžák opět parádní. Ale jedno po druhém.
Po zastávkách v Českých Budějovicích a Krumlově, kde jsme nabrali poslední členy posádky, jsme kolem poledne dorazili na Kramolín, kde jsme si měli osahat sníh, rozjezdit se a někteří se prvně v životě postavit na lyže. Kramolín byl tou správnou přípravou na to, co mělo přijít následující den. Ale nepředbíhejme.
Po příjemném odpoledni jsme už za tmy dorazili na náš penzion Jestřábí, který nám na následujících pět dní poskytl útočiště. Rozdělili jsme se do hezkých pokojíčků, vybalili nezbytnosti a mohli jsme vyrazit na první večeři. Myslím, že každého z nás musely hotelové služby, velký výběr z výborného jídla a servis penzionu jednoznačně nadmíru potěšit. Je libo řízečky s bramborovou kaší, svíčková s knedlíkem, rajská s těstovinami, čínské nudle, knedlo-vepřo-zelo, polévky, zeleninové saláty, buchtičky s krémem, plněné ovocné knedlíky nebo žemlovka? Všeho bylo dostatek, jeden se nestačil oblizovat. Snídaně se nesly v podobném duchu. Každý snědl, kolik chtěl, nandal si, co chtěl, vybíral si a pomlaskával. Sebou na svah jsme dostali ještě čaj do termosky a svačinu do ruky a mohli jsme s napětím vyrazit na Hochficht.
Při příjezdu do rakouského lyžařského centra nás trochu překvapilo, že ani tady nebylo po sněhu skoro památky. Stromy byly zelené a sluníčko nám svítilo na cestu. Nicméně po vyjetí sedačkovou lanovkou do více než 1 300 metrů nad moře jsme se mohli kochat jednak krásným výhledem na Alpy, ale většinou i příznivě upravenou sjezdovkou. Chvílemi nás sice přepadla hustá mlha nebo sněžení, ale to byly válečné podmínky, které nás mohly jen zocelit, nikoli otrávit. A komu by náhodou chyběly síly, vždy mohl zajít do nově postavené, moderní a vyhřáté restaurace přímo pod sjezdovkou na čaj, hranolky nebo pizzu.
Celou smečku si páni učitelé rozdělili do skupin dle umu, schopností a odvahy lyžujících/snowboardujících. Začátečníci a mírně pokročilí lyžaři se drželi paní učitelky Martinovičové, která tak měla na starost největší skupinu. Pokročilejší lyžaři jezdili s panem učitelem Kohoutkem, který vzal svou skupinku napříč celým areálem, aby si každý, kdo chtěl, mohl vyzkoušet kromě modré a červené i černou sjezdovku. Partička super snowboardistů, která po loňských nejspíš báječných zkušenostech vyrazila letos znovu na repete, brázdila také všechny sjezdovky, natáčela videa, stavěla si skokánky a blbla na prknech až do zblbnutí. No a partička snowboarďáků junior, jinak řečeno Prkýnka, získávala nové zkušenosti s Adrianou. Důležité základy jim dal náš instruktor George, později se ale ujal pokročilých jezdců. Po rozjezdění na modré sjezdovce jsme s přehledem zvládali modro červenou, odvážnější i červenou. Prknaři i lyžaři. A protože na Hochfichtu všechno krásně odsýpalo, jak fronta a cesta sedačkou nahoru, tak naše krasojízda z kopce dolů, všichni jsme si zalyžovali do sytosti. A úderem čtvrté odpolední šupky zpátky na hotel na výbornou večeři.
Po každé večeři nechyběl zábavný program ať už ve skupinkách na pokojích nebo ve společenské místnosti, kde jsme si mohli zahrát ping pong, fotbálek nebo šipky, případně kulečník. Někteří dali přednost večerní sauně, která je v penzionu k dispozici, jiní zase jeden večer fandili společně hokeji. Několik z nás neodolalo ani městečku Palermu, u kterého jsme se opravdu pobavili.
Během pěti dní na svahu jsme dokonale protáhli naše ztuhlé kosti, trochu namakali svaly, za odborné pomoci našich instruktorů jsme zdokonalili svou techniku, nebo se dokonce naučili jezdit úplně od základů. Poslední den nebyl mezi námi nikdo, kdo by s jistotou v nohách a s úsměvem na tváři nebrázdil sjezdovku jako drak. A že nás to stálo několik modřin, pohmožděnin a naraženin? Stálo, ale jak pravil náš moudrý instruktor: „Kdo nepadá, jezdí pod své možnosti!“

FOTKY Z LYŽAŘSKÉHO KURZU NALEZNETE V GALERII.

Tisknout



Vodňany

Vodňany

TRIVIS, a.s.

TRIVIS - Střední škola veřejnoprávní Vodňany, s.r.o.

TRIVIS - Střední škola veřejnoprávní Vodňany, s.r.o.

Palackého 81
389 01 Vodňany