Exkurze v Terezíně

Dne 26.4.2012 se zúčastnily třídy 3.A a 3.B exkurze v Terezíně

Exkurze do Terezína

 

190 km jsme museli ujet, aby na nás dýchla atmosféra 2. světové války. Jinými slovy, ve čtvrtek 26. 4. 2012 jsme vyrazili na exkurzi do Terezína. Terezín byla z počátku pevnost, jež byla v roce 1790 prohlášena za bojeschopnou. Stojí na strategickém místě soutoku Labe s Ohří. Ve své době představovala pevnost vrchol umění, byla nejmodernější v rámci Rakouskouherska. Bojově však nebyla nikdy využita, Prusové ji lehce obcházeli. V dobách míru byl statut pevnosti Terezínu zrušen, avšak statut města mu zůstal. Za 2. Světové války sloužila Hlavní pevnost jako židovské ghetto, Malá pevnost jako věznice gestapa. Formálně se nejednalo o koncentrační tábor. Vznik ghestapácké věznice zapříčinila nedostatečná kapacita Pankrácké věznice. Kdo se provinil proti táborovému řádu, byl odeslán do Malé pevnosti, kde se podmínky rovnaly vyhlazovacím táborům na Východě.

Od školy jsme měli vyjíždět v 6:30, ale bohužel někteří studenti si dávali lehce načas, proto jsme vyjeli chvíli před 7 hodinou ranní. S řízky, foťáky a se sluchátky v uších jsme brázdili dálnici. Před Prahou jsme si udělali malou přestávku u benzinové pumpy. Na dámských záchodech se ihned utvořila fronta jak na banány, protože se páni vyřádkovali podél trávníku, nesetkali se s frontou jako my. Poté, co jsme naskákali zpět do autobusu, projeli jsme Prahou a v 9:30 nás vítal Terezín. Samotné město je vystavěno symetricky, rovně a jeho široké ulice za 2. světové války umožňovaly dobrý přehled o tom, co se ve městě děje. Seznámili jsme se s místním obyvatelem: „žebrákem“, který chtěl almužničku na pivo. Následovala přednáška a zhlédnutí krátkého (propagandistického) filmu. Po filmu jsme se rozdělili na třídy. Na třídu A, která pokračovala s p. uč. Vácou a velice energetickým průvodcem, a třídu B, která vedli p. uč. Klíma a paní průvodkyně. Takto rozděleni jsme zůstali až dokonce. Skupiny pod velením svých průvodců prošli městem Terezín. Mohli jsme nahlédnout do pokojů v 11 kasárenských budovách, kam se umisťovalo velké množství lidí, modlitebny, ale i krematoria, kam se převážela a spalovala mrtvá těla. Hřbitov, který se nachází před Malou pevností a nese oficiální název: Národní hřbitov Terezín, se stal poutním místem nejen českého národa, ale slouží i jako uctění památky obětí nacistické zlovůle.. Hroby dalších desítek tisíc lidí, kteří zde zahynuli, neexistují vůbec, neboť oběti byly spalovány. Mnohé ostatky skončili v řece Ohři, nebo na Židovském hřbitově Terezín za městem. V rozsáhlém seznamu obětí můžeme pohledat známé osobnosti nebo klidně i své předky. Pro červený kříž zde byla vybudována falešná umývárna, která nebyla nikdy použita. Celkové podmínky byly doslova otřesné. V roce 1942 zde byla dosažena úmrtnost 127 lidí denně. Nešlo však jen o hygienu, ale i ubytování, stravování a další podmínky. Vězni měli pracovní povinnost – oficiálně od 16 do 60 let, ale pracovali i dvanáctileté děti a pětašedesátiletí starci. Smrt zde znamenalyi i dětské nemoci jako spalničky či neštovice. Již zmíněné umývárny sehrály roli v divadle pro Mezinárodní výbor Červeného kříže, tzv. zkrášlovací akce. Z náměstí zmizel škaredý plot, celý prostor parkově upraven, hrála zde hudba, byla zřízena kavárna pro ,,obyvatele“, park pro děti a škola, kde visela cedulka ,,Prázdniny“. Aby Terezín nevypadal přeplněně, bylo mnoho osob převezeno do vyhlazovacího tábora. Toto pokračovalo i po návštěvě až do konce války.

Ještě stále zde byla cítit tajemná a ponurá atmosféra. Proto jsem ke konci exkurse byla ráda, že již odjíždím. Určitě však toto místo stojí za návštěvu a ponaučení se z historie.

Návštěva ghetta v Terezíně

                Ve čtvrtek 26. dubna 2012 navštívili studenti třetích ročníků terezínské ghetto. Odjezd byl naplánován na půl sedmou hodinu ranní, což pro některé znamenalo vstávání se slepicemi - čili velký problém! Většina tušila, co je asi bude čekat v Terezíně, a tak se vybavili množstvím zásob, které pro jistotu doplňovali před odjezdem našeho ´´transportu´´ v Tescu. Jídlo téměř přetýkalo studentům z báglů a to byl signál pro našeho šoféra, že se může vyrážet směr Terezín! Cesta po naší D1 byla pěkná, moc pěkná - s řízkem v ruce! Člověk ani nemusel moc kousat, jelikož D1 mu pomohla. Po zhruba dvou hodinách nastala pro některé vytoužená čůrací pauzička na benzince. Každý se s tím nějak popasoval a odměnou mu byla úleva, kterou ještě někdo navýšil, kafíčkem či jinými nápoji. Už v tuto dobu slunce doslova pálilo vše, co se neschovalo do stínu. Po 15-ti minutách potřeb se mohlo vyrazit přes matku všech měst - Prahu. Všichni s napětím čekali, copak nám letos Praha nachystá. Naštěstí nic velkého nám nepřipravila, a tak jsme poměrně v poklidu profičeli přes Pražský okruh. Nyní nám už nic nebránilo a uháněli jsme naším ´´transportem´´ do ghetta. Po několika desítkách kilometrů jsme byli v cíli. Ihned se začali rojit okolo našeho ´´transportu´´ bezdomovci, kteří někomu připomínali ony zlé časy pro židy - čili německé vojsko. Každý byl zaskočen, cože to po nás chtějí a odmítavě se otáčel.

                Došli jsme do centrální haly, kde si nás vzala do parády slečna, která nám pustila archivní video. Usadili se a začala pro některé něco jako hodina dějepisu, čili prověřování vědomostí o té problematice. Myslím si, že pana učitele Klímu jsme nezklamali a popasovali jsme se statečně s některými záludnými otázkami. Po prověrce jsme byli prohlášeni za schopné pokračovat dále v ghettu. Vyšli jsme po městě a ejhle - menší technopárty na náměstí naproti městské hale. Všichni ohrnovali nos, protože každý si říkal: ´´No jo, lachtani (němčouři)!´´. A v tuto dobu nás paní průvodkyně těžko držela při pozoru. Výlet po městě jsme zakončili v krematoriu, ale přežili!

                 A nastal ten čas, kdy jsme vyráželi do další části exkurze - Malé pevnosti. Všichni značně znavení prvním okruhem tahali za sebou nohy. Ač s obtížemi nakonec došli. Odměnou byla ta zábavnější část. Zde bylo vše, jak jsem si představoval ´´koncentrák´´. Onen známý nápis´´ Arbeit macht frei´´ konče hrůzostrašnými věznicemi. Náš švihák lázeňský chcete-li náš postarší průvodce nás provedl všemi zákoutími Malé pevnosti, kde za zmínku stojí dlouhé katakomby, kde jsme absolvovali půl kilometrovou cestu s ´´wohohohohohohohoho´´.

                Čas nás tlačil a my se museli vydat směr domov. Zde bych použil přísloví:´´Všude dobře, doma nejlíp´´, protože to zde platí 100%.

tn_obrazek_4116.jpg

tn_obrazek_4054.jpg

tn_obrazek_4053.jpg

tn_obrazek_4052.jpg

tn_obrazek_4051.jpg

tn_obrazek_4050.jpg

tn_obrazek_4049.jpg

Foto

Fotka 1

Tisknout



Jihlava

Jihlava

TRIVIS, a.s.

Střední škola veřejnoprávní a Vyšší odborná škola bezpečnosti silniční dopravy Jihlava, s.r.o.
Brněnská 2386/68